Přeskočit na obsah

Vanessa Bell

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vanessa Bell
Roger Fry: Vanessa Bell (1916)
Roger Fry: Vanessa Bell (1916)
Narození30. května 1879
Londýn
Úmrtí7. dubna 1961 (ve věku 81 let)
Charleston Farmhouse nebo Firle
Příčina úmrtíkardiovaskulární onemocnění
Místo pohřbeníSt. Peter's Churchyard, West Firle
Alma materKrálova kolej v Londýně
Povolánímalířka, designérka, fotografka a umělkyně
RodičeLeslie Stephen a Julia Stephen
Manžel(ka)Clive Bell (1907–1961)
Partner(ka)Duncan Grant
Roger Fry
DětiQuentin Bell
Julian Bell
Angelica Garnett
PříbuzníVirginia Woolfová[1][2], Thoby Stephen[2], Adrian Stephen[2], George Herbert Duckworth, Stella Duckworthová, Gerald Duckworth a Laura Stephenová (sourozenci)
Virginia Nicholson[3][2], Cressida Bell[2], Julian Bell[3][2] a Miranda Bell[3] (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vanessa Bell rozená Stephenová (30. května 1879 – 7. dubna 1961) byla anglická malířka a návrhářka interiérů.

Byla členka Bloomsbury Group a starší sestra spisovatelky Virginie Woolfové. Vzala si Cliva Bella, člena Bloomsbury Group stejně jako Virginia, která si vzala Leonarda Woolfa. S Clivem měla celkem dva potomky, prvorozeného Juliana a mladšího Quentina, s Duncanem Grantem nejmladší a jedinou dceru Angelicu. Spolu s rodinou žila v Charlestonu. Zemřela v 81 letech. Julian zemřel v Španělsku, Quentin v roce 1996 a Angelica v roce 2012.

Dětství a studia

[editovat | editovat zdroj]

Vanessa Stephenová byla nejstarší dcerou Sira Leslie Stephena a Julie Prinsep Duckworthové.[4] Její rodina, včetně sestry Virginie, bratrů Tobyho (1880–1960) a Adriana (1883–1948), nevlastních bratrů George a Geralda Duckworthových, žila na adrese 22 Hyde Park Gate ve Westminsteru v Londýně. V rámci domácího vzdělávání se Vanessa učila jazyky, matematiku, historii a absolvovala lekce kreslení od malíře Ebenzera Cooka. Následně v roce 1896 navštěvovala uměleckou školu, kterou založil Sir Arthur Cope, a pak v roce 1901 studovala malbu v Royal Academy of Arts v Londýně.

Později jako dospělá přiznala, že ji její nevlastní bratři George a Gerald během dětství údajně sexuálně zneužívali.[5]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Po smrti matky v roce 1895 a úmrtí otce roku 1904 se Vanessa přestěhovala s Virginií a bratry Tobym a Adrianem do Bloomsbury,[6] kde se seznámili s umělci, spisovateli a intelektuály, se kterými společně vytvořili skupinu zvanou Bloomsbury Group. První večerní setkání skupiny se odehrálo v domě Vanessy a jejích sourozenců na Gordon Square.[4] Mezi zúčastněnými byli: Lytton Strachey, Desmond MacCarthy, později také Maynard Keynes, Leonard Woolf, Roger Fry a Duncan Grant.

V roce 1907 se provdala za Cliva Bella[6] a měla s ním dva syny, Juliana a Quentina. Jejich manželství bylo otevřené[6] a oba měli během svého společného života několik milenců. Vanessa měla aféry s uměleckým kritikem Rogerem Fryem a malířem Duncanem Grantem,[4] se kterým se jí roku 1918 narodila dcera Angelica, již Clive Bell vychovával jako svou vlastní.

Vanessa, Clive a Duncan Grant se svým milencem Davidem Garnettem se krátce před vypuknutím první světové války přestěhovali do Sussexu na venkov, kde Vanessa s Grantem malovali a pracovali na zakázkách pro umělecké dílny Omega Workshops, které založil Roger Fry. Její první výstava se konala právě v těchto dílnách v roce 1916.[7] Zemřela 7. dubna 1961 v Charlestonu ve Východním Sussexu na následky náhlé nemoci.

Tvorba

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1906, kdy o sobě Vanessa Bellová začala uvažovat jako o umělkyni, založila Friday Club s úmyslem vytvořit v Londýně místo, které by bylo příznivě nakloněno malování.[8] Byla povzbuzena výstavami postimpresionistů organizovanými Rogerem Fryem a ve svých vlastních dílech napodobovala jejich zářivé barvy a odvážné formy. V roce 1914 se začala věnovat abstraktnímu umění.[9]

Bellová odmítala malířské tendence typické pro viktoriánskou éru a spolu s nimi také diskurz o ideálních a negativních kvalitách ženskosti. Část její tvorby byla propojena s jejím osobním životem.[10] Své umělecké kvality totiž využívala k ilustrování knižních obálek.[11] Příkladem je její ilustrace pro knihu K majáku z pera její sestry Virginie Woolfové, na níž je vyobrazena pláž s majákem, která byla součástí jejich dětství stráveného ve městě St Ives v Cornwallu.[12]

Vanessa Bellová patří k nejoslavovanějším malířům z Bloomsbury Group. Během jejího života byly její díla vystavená v Londýně a Paříži a také se jí dostalo uznání díky inovativnosti jejích děl a jejímu přínosu pro design.[13]

Bellové tvorba obsahuje malby Studland Beach (1912), The Tub (1918), Interior with Two Women (1932), portréty její sestry Virginie Woolfové (tři z roku 1912), spisovatele Aldouse Huxleyho (1929–1930) a Davida Garnetta (1916). Bellová spolupracovala s Duncanem Grantem při vytvoření nástěnných maleb pro kostel ve vesnici Berwick v Sussexu (1940–1942).[14]

V roce 1932 obdrželi Bellová a Grant zakázku na vytvoření jídelního servisu pro Kennetha Clarka.[15] Za pomoci jeho manželky Jane Clarkové se jim povedlo vyrobit servis sestávající z 50 talířů s portréty slavných ženských osobností. Předpokládalo se, že se servis ztratil, ale v roce 2017 se našel neporušený.[15]

Její první sólová výstava se konala v dílnách Omega Workshop v Londýně, jež byly významným místem, pokud šlo o podporování mladých umělců a prezentování jejich práce široké veřejnosti. Bellová se v dílnách kolem roku 1912 stala ředitelkou. 

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vanessa Bell na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Oxford Dictionary of National Biography. Oxford: Oxford University Press. 2004. Dostupné online.
  2. ↑ a b c d e f Kindred Britain.
  3. ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  4. ↑ a b c JONES, Marnie. Review: Her Own Story. S. 130. The American Scholar [online]. [cit. 22.10.2017]. Čís. 1, s. 130. Dostupné online. 
  5. ↑ JANE., Dunn,. A very close conspiracy : Vanessa Bell and Virginia Woolf. London: Cape, 1990. xiii, 338 pages, [32] pages of plates s. Dostupné online. ISBN 9780224022347. OCLC 59207056 
  6. ↑ a b c JONES, Marnie. Review: Her Own Story. S. 131. The American Scholar [online]. [cit. 22.10.2017]. Roč. 54, čís. 1, s. 131. Dostupné online. 
  7. ↑ RICHARD., Shone,. The art of Bloomsbury : Roger Fry, Vanessa Bell, and Duncan Grant. Princeton, NJ: Princeton University Press 293 s. ISBN 0691049939. OCLC 43513786 
  8. ↑ Frances Spalding. "Bell, Vanessa". Grove Art Online. Oxford Art Online. Oxford University Press. Retrieved 21 February 2015.
  9. ↑  Chilvers, Ian. "Bell, Vanessa". The Oxford Companion to Western Art. Ed. Hugh Brigstocke. Oxford Art Online. Oxford University Press. Retrieved 21 February 2015.
  10. ↑ Marion Dell and Marion Whybrow; Helen Dunmore (Introduction), Virginia Woolf and Vanessa Bell: Remembering St Ives.
  11. ↑ Catlin, Roger. "A sister's bookish art for her sister, Virginia's, publishing company, the Hogarth Press". Washington Post.
  12. ↑  Tickner 1999.
  13. ↑ Vanessa Bell and Dora Carrington: Bloomsbury Painters. Gillian Elinor. Woman's Art Journal. Vol. 5, No. 1 (Spring – Summer 1984), pp. 28-34. Woman's Art Inc. Stable URL: https://www.jstor.org/stable/1357882.
  14. ↑ "Introduction to the Berwick Murals" Archivováno 16. 9. 2017 na Wayback Machine.. Berwick Church.
  15. ↑ a b Leaper, Hana (30 November 2017). "The Famous Women Dinner Service: A Critical Introduction and Catalogue". British Art Studies (7). doi:10.17658/issn.2058-5462/issue-07/hleaper. ISSN 2058-5462. Retrieved 1 December 2017.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vanessa_Bell&oldid=22016347“